Když naprosto pomineme důvod, pro který by dítě mělo vůbec takový účet mít, musíme si uvědomit, že žijeme v nové době. Někteří rodiče tvrdí, že je to součástí výchovy a umění hospodařit. Podle jiných se to dítě učit nemusí, tedy určitě ne přes bankovní účet.
Banka to však vítá, protože má tak další příjem do svého bezedného chřtánu.

Tyto instituce tvrdí, že účty pro děti jsou zdarma. Opravdu? Tak proč je skoro vše kolem nich zpoplatněno? Další věc je ta, že banka účet zřídí, ale hlídat jej už musí jen a jen rodiče. Pokud však na něm zakáží všechny operace, k čemu tedy slouží?
Banky těmto účtům říkají „malé“. Věří tomu, že dítě u nich zůstane navždy, a tak se bance vrátí případná investice do klienta, pokud jej tedy již nekasírovala každý měsíc. Tomu se dá hodně věřit. Češi pro svou lenost banku mění jen neradi. Kdysi jedna banka nabízela za přechod k nim částku pět set korun. Když však měl oslovený člověk přejít k ní, neudělal to. Většina prohlásila, že jsou zvyklí na tu svou banku. A hotovo. Měsíční poplatky v té stávající jim nevadily, a ani argument vedení účtu zdarma u té nové je nezviklal v jejich rozhodnutí. Hlavně že neustále nadávali, co si jim to jejich banka dovolí účtovat.
Ale zpět k dětskému účtu. Nyní je možné jej mít již dokonce od šesti let. Snobi jásají, protože přece prohodit jen tak mimochodem ve škole mezi matkami, že má jejich Pepíček, Tonička, či Hermenegildička účet v bance je moc a moc „in“. To se přece dneska nosí.

Hlavním nebezpečím dětských účtů je to, že děti dostanou i kartu a pokud rodič nenastaví jisté mantinely, může se dočkat velkých překvapení. Nejmenší z nich je to, že mizí peníze za výběr z bankomatu (většinou z cizího, než kde je účet veden).
Proto si při případném zakládání účtu pro své ratolesti skutečně dávejte velký pozor, co v bance podepisujete. Pečlivě si projděte hlavně poplatky a pečlivě zvažte limity pro každou jednotlivou kartu a tím i vaše dítě.